Varšavské povstání

Z SkautWiki
Přejít na: navigace, hledání

Varšavské povstání bylo ozbrojené povstání zorganizované Zemskou armádou v Němci okupované Varšavě. Propuklo 1. srpna a jeho účelem bylo osvobodit Varšavu pokud možno ještě před příchodem Rudé armády a existencí fungující legitimní státní správy tak znemožnit ustavení loutkové vlády dirigované Stalinem. Bylo součástí poslední fáze Akce Bouře (Akcja Burza), která zahrnovala povstání napříč celým Polskem.

Povstání nemělo naději na dlouhodobý úspěšný boj bez pomoci zvenčí, protože povstalecké síly neměly dost lidí ani vybavení. Navíc se okupační síly dověděly o povstání hodinu předem a zavčas tak stihly uvést své jednotky do pohotovosti a zabezpečit některé klíčové posty, takže se nepodařilo ovládnout celou předpokládanou oblast ani získat všechen předpokládaný materiál. Když Rudá armáda zastavila svůj postup a dlouho odmítala byť jen poskytnout povstalcům přísun zbraní a munice, bylo rozhodnuto. Povstání bylo rozdrceno a utopeno v krvi.

Heinrich Himmler nařídil již na počátku povstání zničení města a vyhlazení jeho obyvatelstva a tento rozkaz byl vzorně plněn. Německé jednotky od počátku masově vraždily válečné zajatce i nezúčastněné civilisty. Ušetřeny nezůstaly ani ošetřovatelky či nemluvňata. Takovýto přístup ovšem nutil povstalce bojovat až do úplného konce a jelikož přitom dokázali vzdorovat velmi houževnatě a způsobovali přitom německé straně těžké ztráty, místní němečtí velitelé tento postoj nakonec revidovali. 2. října bylo vyhlášeno příměří, 3. října v 5:00 vstoupila v platnost kapitulace povstalců, smluvená s podmínkou, že se zajatci bude zacházeno v souladu s Ženevskými konvencemi. Bezprostředně po kapitulaci byla dohoda (s mírným zpožděním v některých oblastech) zhruba respektována, později již pouze v některých případech.

Důsledky porážky povstání byly pro Polsko strašlivé. Byla při něm zdecimována elita polského národa, resp. to, co z ní zbývalo po pěti letech nacistického a komunistického teroru. Celkem zemřelo 120-225 tisíc civilistů, přes 700 tisíc jich bylo vyhnáno z města a město samo bylo srovnáno se zemí. Mezi mrtvými civilisty i bojovníky měli značné zastoupení mladí lidé a inteligence, kteří tvořili většinu příslušníků bojových jednotek. Rozdrcení povstání zároveň znamenalo téměř úplné zničení centrálních struktur Polského podzemního státu a Zemské armády; tyto organizace tak v klíčovém okamžiku přestaly být konkurenceschopným oponentem nastupující komunistické moci.

Varšavské povstání je nerozlučně spjato s hitorií skautingu. Nezastupitelnou úlohu v něm hráli harceři všech věkových kategorií vycvičení v Šerých řadách. Nejmladší sloužili jako příslušníci harcerské polní pošty, starší jako bojovníci. Harcerky pak sloužili především v polní poště, jako ošetřovatelky či jako spojky. Mnoho jednotek mělo tak vysoký podíl harcerů ve svých řadách, že se o nich mluví jako o harcerských. Zde je třeba v prvé řadě zmínit zejména prapor Zośka a prapor zvláštního určení Parasol (oba prapory obdržely nejvyšší polské vojenské vyznamenání: Virtuti Militari). Harceři byli elitou varšavského povstání. Tvořili elitní jednotky a důstojnický a poddůstojnický sbor. Byli nositelé zkušeností a dovedností, které se snažili předat svým méně připraveným spolubojovníkům. Povstání na nich stálo a oni s ním umírali. S hrdostí, ale i smutkem, je třeba říci, že v povstání bojovala a vykrvácela elita harcerstva. Přeživší pak museli čelit pronásledování ze strany nastupujícího komunistického režimu. Někteří byli zavražděni, někteří uvězněni a někteří museli uprchnout ze země. Teprve po smrti Stalina pronásledování začalo slábnout a teprve po pádu komunismu v Polsku se jim dostalo zaslouženého ocenění.

Externí odkazy