Robert Baden-Powell

Z SkautWiki
Verze z 10. 3. 2009, 04:29, kterou vytvořil Cinik (diskuse | příspěvky) (Mafeking: úpravy)
Přejít na: navigace, hledání
Generál Baden-Powell (cca 1919)

Generálporučík lord Robert Stephenson Smyth Baden-Powell of Gilwell (22. únor 1857 Paddington Londýn Anglie8. leden 1941 v Nyeri, nedaleko hory Mount Kenya v Keni), nositel Řádu za zásluhy, Řádu sv. Michaela a sv. Jiří a Královského Viktoriina kříže, člen Lázeňského řádu, byl britský voják, hrdina druhé búrské války a zakladatel skautského hnutí.

Proslavil se jako velitel obrany Mafekingu během druhé búrské války, sepsal řadu knih týkajících se vojenského výcviku a průzkumu. V srpnu 1907 zorganizoval tábor na ostrově Brownsea (zpětně hodnocen jako první skautský tábor v historii) a v lednu 1908 vydal knihu Scouting for Boys, která shrnula základní principy skautingu.

Jeho dětství

Robert Stephenson Smyth Powell, v rodině přezdívaný Stephe, se narodil jako osmé dítě a šestý ze sedmi synů reverenda Baden Powella, anglikánského kněze a saviliánského profesora geometrie na Oxfordské univerzitě. Otce ztratil, když mu byly tři roky.

Po absolvování Rose Hill School v Tunbridge Wells bylo B.-P. uděleno stipendim na soukromé střední škole Charterhouse school v Godalmingu, hrabství Surrey. Tam, v nedalekých lesích, získával své první zkušenosti se stopováním, lovem a kuchyňskou úpravou úlovků. Ale také první zkušenosti zvěda, neboť se jednalo o činnost zakázanou a přísně stíhanou vychovateli. Hrál na piáno a violu a také kreslil (což lze vidět na některých pozdějších ilustracích z knihy Scouting for Boys, které se svou kreslířskou zkratkou dají srovnávat s kresbami Setonovými). Prázdniny trávil většinou na lodích, plachtěním a veslováním se svými bratry.

Vojenská kariéra

Do aktivní služby se zapojil jako poručík (lieutenant) v roce 1876 u 13. husarského pluku v Indii. Na počátku 80. let působil spolu s tímto plukem v provincii Natal mezi Zuly, kde si získal mnoho zkušeností ohledně výcviku a průzkumu. Dostalo se mu vyznamenání (MID) a Do Indie se vrátil roku 1897 jako velitel 5. jízdní hlídky.

Mafeking

Generál Cronjé (1836-1911)

V době, kdy začala druhá búrská válka, dostal Baden-Powell (tehdy nejmladší plukovník v Britské armádě) na starost organizování jednotek hraničářů na pomoc pravidelné armádě v oblasti kolem Mafekingu. Ve výhledu blížící se války bylo zřejmé, že bude minimálně dočasně čelit silnějším búrským jednotkám, proto připravoval město na obranu. Opevňovací práce začaly 19. září 1899. V Mafekingu bylo asi 800 mužů pravidelné armády a policie, a dalších 300 mužů z řad obyvatel. Jako spojky a poslíčci pracovali chlapci ve věku 12-15 let, organizovaní v jednotkách kadetů. Celkem se vojenských operací účastnilo asi 2000 lidí.

Baden-Powellovým protějškem na búrské straně byl generál Cronjé (1836-1911). Jeho pozice nebyla ani zdaleka tak dobrá, jak líčí některé probritské a Badena-Powella oslavující publikace. I v řadách búrských jednotek bylo hodně chlapců (a to i přímo v bojových komandech), navíc jen málokdy měl pohromadě všechny své muže, neboť bojoval nejen s obránci obleženého města, ale též s britskými vyprošťovacími jednotkami. Měl také nedostatek těžkých zbraní, které jsou při útoku na opevněné město velmi potřebné. Dále je nutno přiznat, že stále ještě populární a energický čtyřiašedesátiletý Cronjé už měl roky své největší slávy za sebou, trpěl zdravotními potížemi a především nerudostí, dopouštěl se v bitvách závažných chyb a často se dostával do sporů se svými důstojníky. Na poradách býval někdy přehlasován a jeho návrhy bojových operací byly odmítány, zpravidla ve prospěch návrhů jeho mladšího a mnohem schopnějšího zástupce, generála de la Reye (1847-1914).[1] Byl to spíše de la Rey, kdo byl nejnebezpečnějším Baden-Powellovým protivníkem, nicméně nikdy neměl zcela volné ruce, což bylo pro obránce nepochybně velikým štěstím. Primárně měl totiž na starosti obležení Kimberley a boj s vyprošťovacími jednotkami. Taky se sluší řící, že principiálně odmítal samotné obléhání a dobývání Mafekingu,[2] který byl podle něj příliš silně bráněn, než aby se u něj dalo dosíci dobrého výsledku.

Generál Koos de la Rey (1847-1914), "Lev Západu", nejnebezpečnější Baden-Powellův protivník

Búrové vyhlásili válku 12. října poté, co Britové nereagovali na jejich ultimátum, požadující stažení britských jednotek soustřeďujících se u hranic Transvaalu a Oranžska, a své jednotky naopak dále posilovali. Válka nezačala pro Baden-Powella nejlíp - de la Rey hned první den odvážným útokem přepadl a zajal obrněný vlak Mosquito, který Baden-Powelovi vezl zásoby a měl podporovat jeho další bojové operace.[3]

Očekávaný útok na město nastal zanedlouho - první střely dopadly na Mafeking 16. října. Město bylo obléháno 217 dní, síly búrských jednotek operujících v jeho okolí dosahovaly v některých chvílých síly až 8 tisíc mužů. Baden-Powell se proti přesile mnohem zkušenějšího nepřítele moudře soustředil na obranu opevněného města a snažil se vytvořit dojem, že je ještě lépe bráněno, než bylo. Například byla vytvořena falešná minová pole (tak, aby Búrové a jejich špehové ve městě měli vše dobře na očích). Jednotky obránců se při pohybu důsledně vyhýbaly neexistujícím překážkám z ostnatého drátu, pro zdánlivé zvýšení jejich počtu obránci různě přesouvali zbraně a světlomety (improvizované z acetylénové lampy a plechovky od kompotu). Tyto klamné manévry posílily u búrských velitelů přesvědčení, že město je příliš dobře hájeno na přímý útok, díky čemuž mohli obránci vydržet až do osvobození posilami vyloděnými 17. května 1900.

Búrové ovšem minimálně v rané fázi obležení po rychlém dobytí Mafekingu (a další dvou velkých obležených pohraničních měst, kterými byly Ladysmith a Kimberley) nijak zlášť netoužili. Města sice vázala jejich muže, ovšem dokud se bránila, nutila britské velitele, aby se jim snažili pomoci. Ti tak, namísto aby počkali na posily s Evropy a zkoncentrovali své síly, museli značnou část sil vysílat do boje postupně ihned poté, co je měli k dispozici, aby obleženým městům odlehčili, což dávalo Búrům větší šance na úspěšný boj, kterých také využili, např. na řece Moder[4] a u Magersfontein.[5] Faktem též je, že Mafeking opravdu byl těžce opevněn.

Jak se ovšem obležení táhlo a v Africe rostly síly britských vojsk, přestávala být existence obleženého města pro Búry výhodná. Hodlali-li vést dále válku s novými britskými silami, potřebovali města dobýt, čímž by zničili důležité opěrné body nepřítele, uvolnili jednotky vázáné obklíčením a v neposlední řadě získali nezanedbatelné množství vojenského materiálu. Obležení se zostřovalo a je zřejmé, že minimálně v této druhé fázi obležení se Baden-Powellovy klamné manévry velmi osvědčily. Zejména Cronjé s útokem hodně váhal, nicméně tlačil na něj čas i jeho důstojníci. Týden před příchodem britských vyprošťovacích jednotek se nakonec Búrové odhodlali k útoku. Obráncům skvěle a energicky vedeným Baden-Powellem se však podařilo útok odrazit a hlavní úderné jednotky búrů zlikvidovat.

Úspěšná obrana Mafekingu byla po dlouhou dobu jediným pro Brity příznivým vývojem ve válce, a tak poutala značnou pozornost domácí veřejnosti. Po osvobození vypukly v Británii ohromné oslavy. Baden-Powell se stal národním hrdinou a nejmladším brigádním generálem. Po práci na založení jihoafrické policie se Baden-Powell roku 1903 vrátil do Anglie, aby nastoupil funkci generálního inspektora jízdy.

Počátky skautingu

Velcí průkopníci a ideologové skautingu: Ernest Thompson Seton, Robert Baden-Powell a Daniel Carter Beard

V roce 1907 zorganizoval tábor na ostrově Brownsea a to je dnes považováno za počátek skautského hnutí

Do šlechtického stavu byl jmenován v roce 1922.

Robert Baden - Powell

Externí odkazy

Reference

  1. Jacobus Herculaas „Koos“ de la Rey (1847-1914), známý též jako „Lev Západu“ je obecně hodnocen jako nejlepší a nejúspěšnější z búrských generálů a jeden z největších mistrů gerilové války všech dob.; více viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Koos_de_la_Rey
  2. http://www.anglo-boer.co.za/role-players/gen-de-la-rey.php
  3. http://www.pinetreeweb.com/times-history-02-07.htm
  4. 28. listopadu 1899 padla na řece Modder do pasti, kterou jí se svými 5 tisíci muži připravili Cronjé s de la Reyem, patnáctitisícová armáda generála sira Methuena táhnoucí na pomoc Kimberley a utrpěla těžké ztráty (asi 900 mužů proti několika desíkám Búrů).; více viz např.: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_na_%C5%99ece_Modder
  5. V bitvě u Magersfontein (11. prosinec 1899) Cronjé s de la Reyem definitivně porazili a zahnali na útěk stále početně výrazně silnější Methuenova vojska (cca 12 tisíc Britů proti 8 tisícům Búrů). Je signifikantní, že i v této bitvě, v níž dosáhl Cronjé svého životního úspěchu, sice byl vrchním velitelem, nicméně bojovalo se podle plánů de la Reye, prosazených proti Cronjého vůli.; více viz např. http://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Magersfontein