Robert Baden-Powell: Porovnání verzí

V době, kdy začala druhá búrská válka, byl už plukovníkem (nejmladším v Britské armádě). Baden-Powell dostal na starost organizování jednotek hraničářů na pomoc pravidelné armádě v oblasti kolem [[Mafeking]]u. Ve výhledu blížící se války bylo zřejmé, že bude minimálně dočasně čelit silnějším búrským jednotkám, proto se rozhodl připravit město na obranu. Opevňovací práce začaly 19. září 1899. V Mafekingu bylo asi 800 mužů pravidelné armády a policie, a dalších 300 mužů z řad obyvatel. Jako spojky a poslíčci pracovali chlapci ve věku 12-15 let, organizovaní v jednotkách kadetů. Celkem se vojenských operací účastnilo asi 2000 lidí.  

Baden-Powellovým protějškem na búrské straně byl generál Cronjé (1836-1911). Jeho pozice nebyla ani zdaleka tak dobrá, jak líčí některé probritské a Badena-Powella oslavující publikace. I v řadách jeho jednotek bylo hodně chlapců (a to i přímo v bojových komandech), navíc jen málokdy měl pohromadě všechny své muže, neboť bojoval nejen s obránci obleženého města, ale též s britskými vyprošťovacími jednotkami. Měl také nedostatek těžkých zbraní, které jsou při útoku na opevněné město velmi potřebné. Dále je nutno přiznat, že stále ještě populární a energický čtyřiašedesátiletý Cronjé už měl roky své největší slávy za sebou, trpěl zdravotními potížemi a především nerudostí, dopouštěl se v bitvách závažných chyb a často se dostával do sporů se svými důstojníky. Na poradách byl pravidelně přehlasováván a jeho návrhy bojových operací byly odmítány, zpravidla ve prospěch návrhů jeho mladšího a mnohem schopnějšího zástupce, generála de la Reye (1847-1914).<ref>Jacobus Herculaas „Koos“ de la Rey (1847-1914), známý též jako „Lev Západu“ je obecně hodnocen jako nejlepší a nejúspěšnější z búrských generálů a jeden z největších mistrů gerilové války všech dob.; více viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Koos_de_la_Rey</ref> Byl to spíše de la Rey, kdo byl nejnebezpečnějším Baden-Powellovým protivníkem, nicméně nikdy neměl zcela volné ruce, což bylo pro obránce nepochybně velikým štěstím. Primárně měl totiž na starosti obležení Kimberley a boj s vyprošťovacími jednotkami. Taky se sluší řící, že principiálně odmítal samotné obléhání a dobývání Mafekingu,<ref>http://www.anglo-boer.co.za/role-players/gen-de-la-rey.php</ref> který byl podle něj příliš silně bráněn, než aby se u něj dalo dosíci dobrého výsledku.

Očekávaný útok na město nastal zanedlouho - první střely dopadly na Mafeking 16. října. Město bylo obléháno 217 dní, síly búrských jednotek operujících v jeho okolí dosahovaly v některých chvílých síly až 8 tisíc mužů. Baden-Powell se proti přesile mnohem zkušenějšího nepřítele moudře soustředil na obranu opevněného města a snažil se vytvořit dojem, že je ještě lépe bráněno, než bylo. Například byla vytvořena falešná minová pole (tak, aby Búrové a jejich špehové ve městě měli vše dobře na očích). Jednotky obránců se při pohybu důsledně vyhýbaly neexistujícím překážkám z ostnatého drátu, pro zdánlivé zvýšení jejich počtu obránci různě přesouvali zbraně a světlomety (improvizované z acetylénové lampy a plechovky od kompotu).  

Tyto klamné manévry poaílily u búrských velitelů přesvědčení, že město je příliš dobře hájeno na přímý útok, díky čemuž mohli obránci vydržet až do osvobození vyloděnými posilami 17. května 1900. Búrové ovšem minimálně v rané fázi obležení po rychlém dobytí Mafekingu (a další dvou velkých obležených pohraničních měst, kterými byly [[Ladysmith]] a [[Kimberley]]) nijak zlášť netoužili. Města sice vázala jejich muže, ovšem dokud se bránila, nutila britské velitele, aby se jim snažili pomoci. Ti tak, namísto aby počkali na posily s Evropy a zkoncentrovali své síly, museli značnou část sil vysílat do boje postupně ihned poté, co je měli k dispozici, aby obleženým městům odlehčili, což dávalo Búrům větší šance na úspěšný boj, kterých také využili, např. na řece Moder<ref>28. listopadu 1899 padla na řece Modder do pasti, kterou jí se svými 5 tisíci muži připravili Cronjé s de la Reyem, patnáctitisícová armáda generála sira Methuena táhnoucí na pomoc [[Kimberley]] a utrpěla těžké ztráty (asi 900 mužů proti několika desíkám Búrů).; více viz např.: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_na_%C5%99ece_Modder</ref> a u Magersfontein.<ref>V bitvě u Magersfontein (11. prosinec 1899) Cronjé s de la Reyem definitivně porazili a zahnali na útěk stále početně výrazně silnější Methuenova vojska (cca 12 tisíc Britů proti 8 tisícům Búrů). Je signifikantní, že i v této bitvě, v níž dosáhl Cronjé svého životního úspěchu, sice byl vrchním velitelem, nicméně bojovalo se podle plánů de la Reye, prosazených proti Cronjého vůli.; více viz např. http://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Magersfontein</ref> Faktem též je, že Mafeking opravdu byl těžce opevněn.

Jak se ovšem obležení táhlo a v Africe rostly síly britských vojsk, přestávala být existence obleženého města pro Búry výhodná. Hodlali-li vést dále válku s novými britskými silami, potřebovali města dobýt, čímž by zničili důležité opěrné body nepřítele, uvolnili jednotky vázáné obklíčením a v neposlední řadě získali nezanedbatelné množství vojernského materiálu. Obležení se zostřovalo a je zřejmé, že minimálně v této druhé fázi obležení se Baden-Powellovy klamné manévry velmi osvědčily. Zejména Cronjé s útokem hodně váhal, nicméně tlačil na něj čas i jeho důstojníci. Týden před příchodem britských vyprošťovacích jednotek se nakonec Búrové odhodlali k útoku. Obráncům skvěle a energicky vedeným Baden-Powellem se však podařilo útok odrazit.