Welcome to the ScoutWiki Network

Robert Baden-Powell: Porovnání verzí

Z SkautWiki
Přejít na: navigace, hledání
(Vojenská kariéra)
(Vojenská kariéra: opravy, úpravy)
Řádek 10: Řádek 10:
  
 
==Vojenská kariéra==
 
==Vojenská kariéra==
 +
Do aktivní služby se zapojil jako podporučík (2th lieutenant) v roce 1876 u 13. Husarského regimentu v Indii. V roce 1895 plnil zvláštní úkoly v Africe a do Indie se vrátil roku 1897 jako velitel 5. jízdní hlídky.
 +
 +
=== Mafeking ===
 
[[Soubor:Piet Cronjé.jpg|thumb|Generál Cronjé (1836-1911)]]
 
[[Soubor:Piet Cronjé.jpg|thumb|Generál Cronjé (1836-1911)]]
Do aktivní služby se zapojil jako podporučík (2th lieutenant) v roce 1876 u 13. Husarského regimentu v Indii. V roce 1895 plnil zvláštní úkoly v Africe a do Indie se vrátil roku 1897 jako velitel 5. jízdní hlídky.
+
* ''více informací najdete v článku '''''[[Obležení Mafekingu]]'''''''
  
 
V době, kdy začala druhá búrská válka, byl už plukovníkem (nejmladším v Britské armádě). Baden-Powell dostal na starost organizování jednotek hraničářů na pomoc pravidelné armádě. S téměř nevycvičenými muži se Baden-Powell rozhodl proti mnohonásobné početní přesila raději bránit, a jako místo obrany zvolil regionální centrum [[Mafeking]]. Cílem bylo zdržet Búry v bojích ve vnitrozemí, dokud se nevylodí armáda. V Mafekingu bylo asi 800 mužů pravidelné armády a policie, a dalších 300 mužů z řad obyvatel. Jako spojky a poslíčci pracovali chlapci ve věku 12-15 let, organizovaní v jednotkách kadetů. Celkem se vojenských operací účastnilo asi 2000 lidí. Opevňovací práce začaly 19. září 1899.
 
V době, kdy začala druhá búrská válka, byl už plukovníkem (nejmladším v Britské armádě). Baden-Powell dostal na starost organizování jednotek hraničářů na pomoc pravidelné armádě. S téměř nevycvičenými muži se Baden-Powell rozhodl proti mnohonásobné početní přesila raději bránit, a jako místo obrany zvolil regionální centrum [[Mafeking]]. Cílem bylo zdržet Búry v bojích ve vnitrozemí, dokud se nevylodí armáda. V Mafekingu bylo asi 800 mužů pravidelné armády a policie, a dalších 300 mužů z řad obyvatel. Jako spojky a poslíčci pracovali chlapci ve věku 12-15 let, organizovaní v jednotkách kadetů. Celkem se vojenských operací účastnilo asi 2000 lidí. Opevňovací práce začaly 19. září 1899.
Řádek 18: Řádek 21:
  
 
[[Soubor:KoosDeLaRey.jpg|thumb|left|Generál Koos de la Rey (1847-1914), "Lev Západu", nejnebezpečnější Baden-Powellův protivník]]
 
[[Soubor:KoosDeLaRey.jpg|thumb|left|Generál Koos de la Rey (1847-1914), "Lev Západu", nejnebezpečnější Baden-Powellův protivník]]
Búrové vyhlásili válku 12. října poté, co Britové nereagovali na jejich ultimátum, požadující stažení britských jednotek soustřeďujících se u hranic Transvaalu a Oranžska, a své jednotky naopak dále posilovali. Týž den potkala Baden-Powella velká katastrofa - búrský generál de la Rey odvážným útokem přepadl a zajal transport zbraní a munice pro mafeking i s obrněným vlakem ''Mosquito'', v jehož podporu Baden-Powell při boji spoléhal.
+
Búrové vyhlásili válku 12. října poté, co Britové nereagovali na jejich ultimátum, požadující stažení britských jednotek soustřeďujících se u hranic Transvaalu a Oranžska, a své jednotky naopak dále posilovali. Válka nezačal pro Baden-Powella nejlíp - de la Rey hned první den odvážným útokem přepadl a zajal obrněný vlak ''Mosquito'', který Baden-Powelovi vezl zásoby a měl podporovat jeho další bojové operace.
  
 
Očekávaný útok na město nastal zanedlouho - první střely dopadly na Mafeking 16. října. Město bylo obléháno 217 dní, síly búrských jednotek operujících v jeho okolí dosahovaly v některých chvílých síly až 8 tisíc mužů. Baden-Powell se proti přesile mnohem zkušenějšího nepřítele moudře soustředil na obranu opevněného města a snažil se vytvořit dojem, že je ještě lépe bráněno, než bylo. Například byla vytvořena falešná minová pole (tak, aby Búrové a jejich špehové ve městě měli vše dobře na očích). Jednotky obránců se při pohybu důsledně vyhýbaly neexistujícím překážkám z ostnatého drátu, pro zdánlivé zvýšení jejich počtu obránci různě přesouvali zbraně a světlomety (improvizované z acetylénové lampy a plechovky od kompotu).  
 
Očekávaný útok na město nastal zanedlouho - první střely dopadly na Mafeking 16. října. Město bylo obléháno 217 dní, síly búrských jednotek operujících v jeho okolí dosahovaly v některých chvílých síly až 8 tisíc mužů. Baden-Powell se proti přesile mnohem zkušenějšího nepřítele moudře soustředil na obranu opevněného města a snažil se vytvořit dojem, že je ještě lépe bráněno, než bylo. Například byla vytvořena falešná minová pole (tak, aby Búrové a jejich špehové ve městě měli vše dobře na očích). Jednotky obránců se při pohybu důsledně vyhýbaly neexistujícím překážkám z ostnatého drátu, pro zdánlivé zvýšení jejich počtu obránci různě přesouvali zbraně a světlomety (improvizované z acetylénové lampy a plechovky od kompotu).  
Řádek 24: Řádek 27:
 
Výše zmíněným Baden-Powellovým tahům někteří autoři přisuzují značný vliv na rozhodování búrských velitelů, když tvrdí, že v nich vzbudili přesvědčení, že město je příliš dobře hájeno na přímý útok, díky čemuž mohli obránci vydržet až do osvobození vyloděnými posilami 17. května 1900. Je to však značně sporné tvrzení, neboť Búrové minimálně v rané fázi obležení po rychlém dobytí Mafekingu (a další dvou velkých obležených pohraničních měst, kterými byly [[Ladysmith]] a [[Kimberley]]) nijak zlášť netoužili. Dokud se města bránila, nutila totiž britské velitele, aby se jim snažili pomoci. Ti tak, namísto aby počkali na posily s Evropy a zkoncentrovali své síly, museli značnou část sil vysílat do boje postupně ihned poté, co je měli k dispozici, aby obleženým městům odlehčili, což dávalo Búrům větší šance na úspěšný boj, kterých také využili, např. na řece Moder<ref>28. listopadu 1899 padla na řece Modder do pasti, kterou jí se svými 5 tisíci muži připravili Cronjé s de la Reyem, patnáctitisícová armáda generála sira Methuena táhnoucí na pomoc [[Kimberley]] a utrpěla těžké ztráty (asi 900 mužů proti několika desíkám Búrů).; více viz např.: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_na_%C5%99ece_Modder</ref> a u Magersfontein.<ref>V bitvě u Magersfontein (11. prosinec 1899) Cronjé s de la Reyem definitivně porazili a zahnali na útěk stále početně výrazně silnější Methuenova vojska (cca 12 tisíc Britů proti 8 tisícům Búrů). Je signifikantní, že i v této bitvě, v níž dosáhl Cronjé svého životního úspěchu, sice byl vrchním velitelem, nicméně bojovalo se podle plánů de la Reye, prosazených proti Cronjého vůli.; více viz např. http://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Magersfontein</ref>  
 
Výše zmíněným Baden-Powellovým tahům někteří autoři přisuzují značný vliv na rozhodování búrských velitelů, když tvrdí, že v nich vzbudili přesvědčení, že město je příliš dobře hájeno na přímý útok, díky čemuž mohli obránci vydržet až do osvobození vyloděnými posilami 17. května 1900. Je to však značně sporné tvrzení, neboť Búrové minimálně v rané fázi obležení po rychlém dobytí Mafekingu (a další dvou velkých obležených pohraničních měst, kterými byly [[Ladysmith]] a [[Kimberley]]) nijak zlášť netoužili. Dokud se města bránila, nutila totiž britské velitele, aby se jim snažili pomoci. Ti tak, namísto aby počkali na posily s Evropy a zkoncentrovali své síly, museli značnou část sil vysílat do boje postupně ihned poté, co je měli k dispozici, aby obleženým městům odlehčili, což dávalo Búrům větší šance na úspěšný boj, kterých také využili, např. na řece Moder<ref>28. listopadu 1899 padla na řece Modder do pasti, kterou jí se svými 5 tisíci muži připravili Cronjé s de la Reyem, patnáctitisícová armáda generála sira Methuena táhnoucí na pomoc [[Kimberley]] a utrpěla těžké ztráty (asi 900 mužů proti několika desíkám Búrů).; více viz např.: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_na_%C5%99ece_Modder</ref> a u Magersfontein.<ref>V bitvě u Magersfontein (11. prosinec 1899) Cronjé s de la Reyem definitivně porazili a zahnali na útěk stále početně výrazně silnější Methuenova vojska (cca 12 tisíc Britů proti 8 tisícům Búrů). Je signifikantní, že i v této bitvě, v níž dosáhl Cronjé svého životního úspěchu, sice byl vrchním velitelem, nicméně bojovalo se podle plánů de la Reye, prosazených proti Cronjého vůli.; více viz např. http://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Magersfontein</ref>  
  
Jak se ovšem obležení táhlo a v Africe rostly síly britských vojsk, přestávala být existence obleženého města pro Búry výhodná. Hodlali-li vést dále válku s novými britskými silami, potřebovali města dobýt, čímž by zničili důležité opěrné body nepřítele, uvolnili jednotky vázáné obklíčením a v neposlední řadě získali nezanedbatelné množství vojernského materiálu. Obležení se zostřovalo a je zřejmé, že minimálně v této druhé fázi obležení se Baden-Powellovy klamné manévry velmi osvědčily. Zejména Cronjé s útokem hodně váhal, nicméně tlačil na něj čas i jeho důstojníci. Týden před příchodem britských vyprošťovacích jednotek se nakonec Búrové odhodlali k útoku, který vedl osobně de la Rey. Obráncům vedeným Baden-Powellem se však podařilo útok odrazit.
+
Jak se ovšem obležení táhlo a v Africe rostly síly britských vojsk, přestávala být existence obleženého města pro Búry výhodná. Hodlali-li vést dále válku s novými britskými silami, potřebovali města dobýt, čímž by zničili důležité opěrné body nepřítele, uvolnili jednotky vázáné obklíčením a v neposlední řadě získali nezanedbatelné množství vojernského materiálu. Obležení se zostřovalo a je zřejmé, že minimálně v této druhé fázi obležení se Baden-Powellovy klamné manévry velmi osvědčily. Zejména Cronjé s útokem hodně váhal, nicméně tlačil na něj čas i jeho důstojníci. Týden před příchodem britských vyprošťovacích jednotek se nakonec Búrové odhodlali k útoku, který vedl osobně de la Rey. Obráncům skvěle vedeným Baden-Powellem se však podařilo útok odrazit.
 
 
Úspěšná obrana Mafekingu byla po dlouhou dobu jediným pro Brity příznivým vývojem ve válce, a tak poutala značnou pozornost domácí veřejnosti. Po osvobození vypukly v Británii ohromné oslavy. Baden-Powell se stal národním hrdinou a nejmladším brigádním generálem.
 
  
Po práci na založení jihoafrické policie se Baden-Powell roku 1903 vrátil do Anglie, aby nastoupil funkci generálního inspektora jízdy.
+
Úspěšná obrana Mafekingu byla po dlouhou dobu jediným pro Brity příznivým vývojem ve válce, a tak poutala značnou pozornost domácí veřejnosti. Po osvobození vypukly v Británii ohromné oslavy. Baden-Powell se stal národním hrdinou a nejmladším brigádním generálem. Po práci na založení jihoafrické policie se Baden-Powell roku [[1903]] vrátil do Anglie, aby nastoupil funkci generálního inspektora jízdy.
  
 
==Počátky skautingu==
 
==Počátky skautingu==

Verze z 5. 1. 2009, 22:34

Generál Baden-Powell (cca 1919)

Generálporučík lord Robert Stephenson Smyth Baden-Powell of Gilwell (22. únor 1857 Paddington Londýn Anglie8. leden 1941 v Nyeri, nedaleko hory Mount Kenya v Keni), nositel Řádu za zásluhy, Řádu sv. Michaela a sv. Jiří a Královského Viktoriina kříže, člen Lázeňského řádu, byl britský voják, hrdina druhé búrské války a zakladatel skautského hnutí.

Proslavil se jako velitel obrany Mafekingu během druhé búrské války, sepsal řadu knih týkajících se vojenského výcviku a průzkumu. V srpnu 1907 zorganizoval tábor na ostrově Brownsea (zpětně hodnocen jako první skautský tábor v historii) a v lednu 1908 vydal knihu Scouting for Boys, která shrnula základní principy skautingu.

Jeho dětství

Robert Stephenson Smyth Powell, v rodině přezdívaný Stephe, se narodil jako osmé dítě a šestý ze sedmi synů reverenda Baden Powella, anglikánského kněze a saviliánského profesora geometrie na Oxfordské univerzitě. Otce ztratil, když mu byly tři roky.

Po absolvování Rose Hill School v Tunbridge Wells bylo B.-P. uděleno stipendim na soukromé střední škole Charterhouse school v Godalmingu, hrabství Surrey. Tam, v nedalekých lesích, získával své první zkušenosti se stopováním, lovem a kuchyňskou úpravou úlovků. Ale také první zkušenosti zvěda, neboť se jednalo o činnost zakázanou a přísně stíhanou vychovateli. Hrál na piáno a violu a také kreslil (což lze vidět na některých pozdějších ilustracích z knihy Scouting for Boys, které se svou kreslířskou zkratkou dají srovnávat s kresbami Setonovými). Prázdniny trávil většinou na lodích, plachtěním a veslováním se svými bratry.

Vojenská kariéra

Do aktivní služby se zapojil jako podporučík (2th lieutenant) v roce 1876 u 13. Husarského regimentu v Indii. V roce 1895 plnil zvláštní úkoly v Africe a do Indie se vrátil roku 1897 jako velitel 5. jízdní hlídky.

Mafeking

Generál Cronjé (1836-1911)

V době, kdy začala druhá búrská válka, byl už plukovníkem (nejmladším v Britské armádě). Baden-Powell dostal na starost organizování jednotek hraničářů na pomoc pravidelné armádě. S téměř nevycvičenými muži se Baden-Powell rozhodl proti mnohonásobné početní přesila raději bránit, a jako místo obrany zvolil regionální centrum Mafeking. Cílem bylo zdržet Búry v bojích ve vnitrozemí, dokud se nevylodí armáda. V Mafekingu bylo asi 800 mužů pravidelné armády a policie, a dalších 300 mužů z řad obyvatel. Jako spojky a poslíčci pracovali chlapci ve věku 12-15 let, organizovaní v jednotkách kadetů. Celkem se vojenských operací účastnilo asi 2000 lidí. Opevňovací práce začaly 19. září 1899.

Baden-Powellovým protějškem na búrské straně byl generál Cronjé (1836-1911). Jeho pozice nebyla ani zdaleka tak dobrá, jak líčí probritské a Badena-Powella oslavující publikace. I v řadách jeho jednotek bylo hodně chlapců (a to i přímo v bojových komandech), navíc jen málokdy měl pohromadě všechny své muže, neboť bojoval nejen s obránci obleženého města, ale též s britskými vyprošťovacími jednotkami. Měl také nedostatek těžkých zbraní, které jsou při útoku na opevněné město velmi potřebné. Dále je nutno přiznat, že čtyřiašedesátiletý Cronjé už měl roky své největší slávy za sebou, trpěl zdravotními potížemi a nerudostí, dopouštěl se v bitvách závažných chyb a často se dostával do sporů se svými důstojníky. Na poradách byl pravidelně přehlasováván a jeho návrhy bojových operací byly odmítány, zpravidla ve prospěch návrhů jeho mladšího a mnohem schopnějšího zástupce, generála de la Reye (1847-1914).[1] Byl to spíše de la Rey, kdo byl klíčovou osobností búrských akcí proti a okolo Mafekingu, nicméně nikdy neměl zcela volné ruce, což bylo pro obránce v čele s Baden-Powellem nepochybně velikým štěstím.

Generál Koos de la Rey (1847-1914), "Lev Západu", nejnebezpečnější Baden-Powellův protivník

Búrové vyhlásili válku 12. října poté, co Britové nereagovali na jejich ultimátum, požadující stažení britských jednotek soustřeďujících se u hranic Transvaalu a Oranžska, a své jednotky naopak dále posilovali. Válka nezačal pro Baden-Powella nejlíp - de la Rey hned první den odvážným útokem přepadl a zajal obrněný vlak Mosquito, který Baden-Powelovi vezl zásoby a měl podporovat jeho další bojové operace.

Očekávaný útok na město nastal zanedlouho - první střely dopadly na Mafeking 16. října. Město bylo obléháno 217 dní, síly búrských jednotek operujících v jeho okolí dosahovaly v některých chvílých síly až 8 tisíc mužů. Baden-Powell se proti přesile mnohem zkušenějšího nepřítele moudře soustředil na obranu opevněného města a snažil se vytvořit dojem, že je ještě lépe bráněno, než bylo. Například byla vytvořena falešná minová pole (tak, aby Búrové a jejich špehové ve městě měli vše dobře na očích). Jednotky obránců se při pohybu důsledně vyhýbaly neexistujícím překážkám z ostnatého drátu, pro zdánlivé zvýšení jejich počtu obránci různě přesouvali zbraně a světlomety (improvizované z acetylénové lampy a plechovky od kompotu).

Výše zmíněným Baden-Powellovým tahům někteří autoři přisuzují značný vliv na rozhodování búrských velitelů, když tvrdí, že v nich vzbudili přesvědčení, že město je příliš dobře hájeno na přímý útok, díky čemuž mohli obránci vydržet až do osvobození vyloděnými posilami 17. května 1900. Je to však značně sporné tvrzení, neboť Búrové minimálně v rané fázi obležení po rychlém dobytí Mafekingu (a další dvou velkých obležených pohraničních měst, kterými byly Ladysmith a Kimberley) nijak zlášť netoužili. Dokud se města bránila, nutila totiž britské velitele, aby se jim snažili pomoci. Ti tak, namísto aby počkali na posily s Evropy a zkoncentrovali své síly, museli značnou část sil vysílat do boje postupně ihned poté, co je měli k dispozici, aby obleženým městům odlehčili, což dávalo Búrům větší šance na úspěšný boj, kterých také využili, např. na řece Moder[2] a u Magersfontein.[3]

Jak se ovšem obležení táhlo a v Africe rostly síly britských vojsk, přestávala být existence obleženého města pro Búry výhodná. Hodlali-li vést dále válku s novými britskými silami, potřebovali města dobýt, čímž by zničili důležité opěrné body nepřítele, uvolnili jednotky vázáné obklíčením a v neposlední řadě získali nezanedbatelné množství vojernského materiálu. Obležení se zostřovalo a je zřejmé, že minimálně v této druhé fázi obležení se Baden-Powellovy klamné manévry velmi osvědčily. Zejména Cronjé s útokem hodně váhal, nicméně tlačil na něj čas i jeho důstojníci. Týden před příchodem britských vyprošťovacích jednotek se nakonec Búrové odhodlali k útoku, který vedl osobně de la Rey. Obráncům skvěle vedeným Baden-Powellem se však podařilo útok odrazit.

Úspěšná obrana Mafekingu byla po dlouhou dobu jediným pro Brity příznivým vývojem ve válce, a tak poutala značnou pozornost domácí veřejnosti. Po osvobození vypukly v Británii ohromné oslavy. Baden-Powell se stal národním hrdinou a nejmladším brigádním generálem. Po práci na založení jihoafrické policie se Baden-Powell roku 1903 vrátil do Anglie, aby nastoupil funkci generálního inspektora jízdy.

Počátky skautingu

Velcí průkopníci a ideologové skautingu: Ernest Thompson Seton, Robert Baden-Powell a Daniel Carter Beard

V roce 1907 zorganizoval tábor na ostrově Brownsea a to je dnes považováno za počátek skautského hnutí

Do šlechtického stavu byl jmenován v roce 1922.

Robert Baden - Powell

Externí odkazy

Reference

  1. Jacobus Herculaas „Koos“ de la Rey (1847-1914), známý též jako „Lev Západu“ je obecně hodnocen jako nejlepší a nejúspěšnější z búrských generálů a jeden z největších mistrů gerilové války všech dob.; více viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Koos_de_la_Rey
  2. 28. listopadu 1899 padla na řece Modder do pasti, kterou jí se svými 5 tisíci muži připravili Cronjé s de la Reyem, patnáctitisícová armáda generála sira Methuena táhnoucí na pomoc Kimberley a utrpěla těžké ztráty (asi 900 mužů proti několika desíkám Búrů).; více viz např.: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_na_%C5%99ece_Modder
  3. V bitvě u Magersfontein (11. prosinec 1899) Cronjé s de la Reyem definitivně porazili a zahnali na útěk stále početně výrazně silnější Methuenova vojska (cca 12 tisíc Britů proti 8 tisícům Búrů). Je signifikantní, že i v této bitvě, v níž dosáhl Cronjé svého životního úspěchu, sice byl vrchním velitelem, nicméně bojovalo se podle plánů de la Reye, prosazených proti Cronjého vůli.; více viz např. http://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Magersfontein